TeamGym - www.teamgym.cz  12.4.2003 21:34:25 

2. Mistrovství Evropy 1998
 | květen 1998, Dánsko - 1.místo |
 

 

Na toto Mistrovství Evpropy jsme jeli s cílem dostat se alespoň do finále a tím pádem se umístit lépe než na 1. ME ve Finsku (9.místo). Oproti Finsku zde bylo nejdříve semifinále, ze kterého postupovalo osm týmů do finále. V semifinále se nám celkem dařilo. Postup z třetí pozice do finále byl nad očekávání dobrý.

Věděli jsme, že můžeme předvést ještě lepší výkon, ale hlavně jsme doufali, že si třetí pozici udržíme a budeme na stupních výtězů. Samozřejmě se všechny výsledky ze semifinále smazaly a tak se vlastně začínalo od nuly. Byla tedy šance, že se umístíme na předních místech, ale také se mohlo stát, že něco zkazíme a osmé místo nás nemine.

 
 

Taky je pravda, že jsme si z toho moc nedělali a předsevzetí bylo již splněno, neb jsme ve finále. Tak jsme to večer řádně oslavili. Jsme skvělá parta a děláme to hlavně protože nás to baví, a tak jsme pořádně zapařili, místo abychom si trochu odpočali. Na výkonu to, ale vůbec nebylo znát.

Tedy alespoň né záporně. Začli jsme na akrobacii, což je naše silná stránka. Skoro všichni z nás jsou sportovní gymnasté nebo se kolem gymnastiky alespoň nějaký ten čas motají. Proto je akrobacie pro nás nejjednoduší.

 
 

Za akrobu jsme dostali 9,20 bodu, což byla nejvyšší známka a tak jsme se ujali vedení. Spokojenost byla, ale věděli jsme, že je to nejsilnější disciplína. Teď byla na řadě prostná. Já jako náhradník-fotograf jsem se na tuto disciplínu nejvíce těšil.

Skvěle postavená skladba, vynikající a neobvyklá hudba a perfektní provedení nemohly nikoho nechat v klidu. Alespoň to tak vypadalo. Celá hala bouřila. "To se to krásně cvičilo" jsem se potom dozveděl. A opravdu jsem jim to věřil. Skvělá podívaná na ně byla, cvičili totiž jako jedno tělo.

 

 

A to je při prostných asi to nejdůležitější, a taky nejtěžší. Radost z nich jen zářila. Známka 9,2 to jenom potvrzuje. V celém týmu zavládlo velké vzrušení. Zase nejvyšší známka. Teď co nejlépe zvládnout naši nejslabší disciplínu trampolínu. Jo trampolína na tu se budeme muset zaměřit. To je naše slabina. Zde se to, ale moc neprojevilo.

Myslím, že to bylo způsobeno naší velkou společnou touhou udělat naší trenérce radost a vše dotáhnout do zdárného konce. Často jsem se na ní podíval jak sedí na tribuně celá napnutá až k prasknutí. V pravdě, mi náhradníci byli také a o závodnících vůbec nepochybuji.

 
 

A pak to začalo a my byli na řadě. První, druhá a třetí řada a je to za námi. Já byl přesvědčen, že jsme vyhráli. Rychle jsem běžel za nimi. Oni tvrdili, že dokud to nebude oficiální tak tomu neuvěří.

A pak to přišlo a neuvěřitelné se stalo pravdou. Ano vyhráli jsme a stali se Mistři. Naše radost nebrala konce a samozřejmě jsme to řádně oslavili. Mrkněte na fotky kolem na kterých jsem se snažil alespoň trochu zachytit atmosféru.