Ahoj všichni. Jelikož jsem minulý semestr dostala možnost studovat a mimojiné i trénovat v Oslu, chci se s Vámi podělit o několik pro mě nezapomenutelných zážitků či poučení.
Odjíždíte do zahraničí? Sežeňte si svůj náhradní tým
S pomoci Lenky Macháčkové jsem dostala kontakty na norské mezinárodní rozhodčí a přes ně další kontakty na místní trenéry. V Oslu jich je několik, od úrovně skupiny „D mínus“ až po ty nejlepší. Po důkladném studování mapy jsem našla teamgym trénující 3 minuty od místa, kde jsem bydlela. Jeden telefonát s trenérkou a bylo. Úterý, středa a pátek. S očekáváním mě na chodbě čekalo asi 18 blonďatých hlav. Nevím, co měly za představy, když jim trenérka řekla, že přijede na pár měsíců holka z Čech, která cvičí teamgym. Ani trenérka to z telefonátu odhadnout nemohla a proto se na mě pečlivě připravila. První hodina tréninku spočívala ve více než intenzivním posilování na jehož konci mě ani nenapadlo, že to je pouze zahřívací kolo následující dvouhodinovky skákání. Hodina trampolína a hodina akrobacie. Zatímco já začala hvězdami, oni se zahřály rondát saltem. A asi tak to pokračovalo. Jen asi s tím rozdílem, že zatímco já už v obtížnosti postupem času neměla kam stoupat, oni pořád vymýšlely něco dál a dál. Byla to každopádně sranda, jen si člověk musí zvyknout, že vše skáče sám. Trenérka (a to na všechny byla jedna jediná) jen minimálně někoho chytala. Během trénování vládla hrozně příjemná atmosféra. Na jedné straně hrozná disciplína, na straně druhé pohodový trénink. Bylo vidět, že se holky chtěly dostat na letošní Mistrovství TeamGym do Ostravy, ale přitom si to užívaly. A já s nima měla možnost trénovat.
Po několika trénincích
Zahřívací trénink se s různou intenzitou opakoval. Velmi příjemná byla rozcvička, kterou měly holky natrénovanou jako delší tanec a která byla složena z 5-ti tanečních písniček, od rychlejších až po ty klidnější. Zahřála se i rozcvičila každá část těla a ještě bylo u toho kopec legrace. Na každém tréninku se zkoušely všechny řady na hudbu, takže nedostatek kondičky na závodech v jejich případě nehrozil. Pódiové skladby se cvičily dvě, jelikož to byl mix juniorů a žen. Ty, co zrovna netančily, se točily v piruetách u zrcadel. Fascinovala mě ta jejich samodisciplína.
Když už jsem se mezi nimi nějak usadila, pozvaly mě také na externí tréninky mimo jejich tělocvičnu. Jednou za měsíc měly cvičení s jedním z nejlepších teamgymů blízko Osla. Byl to celý den ve špičkově vybavené tělocvičně, která byla navíc umístěná ve skále, co se mi hodně líbilo. Byla to vlastně špičkově vybavená jeskyně, kde trénovaly také holky z norského národního výběru sportovní gymnastiky. Radost se koukat (jen nevím jestli to platilo oboustranně) a ještě větší radost tam něco zkoušet. Celková délka tréninku byla 8 hodin, završena hodinou tance všeho druhu. Můžu říct, že už po několika trénincích s nimi jsem viděla změny a pokroky.
Kromě soustředění chodily holky ještě dvakrát týdně do jiné tělocvičny, taky dál od Osla, kde měly pouze akróbu, trampolínu a posilování. Tak skákající akróbu jsem do té doby ještě nezažila, takže dokud jsem si na ní zvykla, obdržela jsem pár ran od tvrdých parket mimo pás a také jedno podvrtnutí kotníku. Ale stálo to za to. Krásné podmínky pro pilování jejich dvojných salt vzad všech druhů a všech rotací. Perličkou toho všeho bylo to, že jsem to měla všechno jako pozvání a bez jakýchkoliv poplatků či jakéhokoliv členského příspěvku. Co na poměry v Oslu, jako tehdy nejdražšího města světa, bylo víc než příjemné.
Také jsem byla pozvána podpořit jejich team na závodech a vidět jejich konkurenci. Norové celkově jako národ plýtvají hrdostí a zodpovědností ze všeho, co dělají. V některých oblastech bych řekla, že muži dokonce víc než ženy, co bývá raritou (ono stačilo se podívat do koupelny nějakého Nora a bylo jasné, že kluci žijí tak nějak v jiné dimenzi než ti, jaké je známe my). A vlajky a hymna a seriózní nástupy (totální opak sokolského pochodu a zdar-ování) a do puntíku vše krásně připravené. Jedině mě zarazilo, že se nejdřív odehrály všechny pódiové skladby a teprve pak se šlo skákat. Malinko to unavilo publikum, ale následující skoky to napravili. Při prvním pohledu na budovu zvenčí by nikdo nedal ani 5 korun za vstup, zato vevnitř se každý gymnasta cítil jako v ráji. V globálu se to dá říct o všem co Norové dělají. Je vidět, že na obálku nehledí a že je spíš zajímá obsah. (Výjimkou jsou samozřejmě již vzpomínaní kluci, kteří naopak si na svůj vzhled potrpí až moc.) Co se týče sportovního vybavení je vidět, že tahle země prostě na to má a ve všech směrech podporuje sportovce všeho druhu (a to nemluvím pouze o sportovní gymnastice).
A jsou to hrozní šprti. Hodně jim závisí na svém osobním růstu a již od prvního dne ve škole studují ve vlastním zájmu i rozšířenou literaturu. Není tam ale žádná rivalita, to ne. Spíš obrovská motivace. Ta atmosféra studia se ale dá ale jen těžko popsat. To už je ale jiný příběh, který se sem moc nehodí.
Hlavně se nebojte
Kdo máte teda možnost vycestovat za studiem, nebo jen tak za prací a bojíte se zanechat váš team doma, nebojte se. Takový pobyt vám i vašemu teamu může i hodně pomoci. I když se z takového prostředí hodně těžko odchází.
Cvičenka Dáša ;) zdar
odeslat emailem
připravit pro tisk
