4. Mistrovství Evropy EUROTEAM 2002 se konalo na přelomu října a listopadu a hostitelem bylo překvapivě francouzské městečko Chalons v kraji zvaném Champagne. Říkám překvapivě, jelikož francouzské týmy rozhodně zatím mezi evropskou špičku tohoto sportu nepatří, ale možná časem patřit budou. Celé mistrovství probíhalo podle neuvěřitelně přesného časového harmonogramu, který mimochodem určoval i konkrétní minutu ve které může závodník vstoupit do šatny či do sprchy a opět přesnou minutu, kdy ji má opustit. Skvělé zvlášť v případě, kdy si člověk právě mydlil záda. Celý organizační tým mistrovství, čítající podle mého odhadu nejméně 100 lidí, zvládl svoji práci dokonale, a to i přesto, že anglicky či německy mluvících organizátorů jsem potkal za celou dobu pobytu asi dva.
Dva české týmy, Sokol Brno I. a KSG Moravská Slavia Brno absolvovali cestu na místo již tradičně společně a dorazili na místo plní dojmů z neplánované, o to však zajímavější dvouhodinové noční návštěvy garáží plzeňského dopravního podniku. Škoda jen, že se nebylo možno během prohlídky opustit autobus a navázat kontakt s místními opraváři osobně, o což se někteří více společensky unavení účastníci zájezdu marně pokoušeli.
Na místě na nás čekala prosluněná závodní hala, která skrývala nejedno úskalí a spoustu novinek. Pro skoky z trampolínky byly připraveny dva rozběhové pásy (jeden pro skoky přes koně či stůl a druhý pro ostatní skoky), koberec na pódiovku neměl tolik pásů, podle kterých jsme doma trénovali (ale nás rozené tanečníky to nemohlo rozhodit), ale HLAVNĚ!!! akrobatický pás skákal tak mohutně, že jsme fakt nevěděli, jestli nemáme totálně změnit závodní program a skákat jako povinnou řadu dvojné salto prohnutě vzad:-).
Čtvrteční organizovaný trénink proběhl docela v pohodě až na jednu, dnes už bohužel tradiční, nepříjemnou věc. Opět se totiž zranila Ifča Friedová a nemohla do závodů nastoupit. Opakoval se tedy scénář z předchozího Mistrovství, kdy se náhradnice musela narychlo učit nové postavení v pódiovce a během pár minut zvládnout skokový program. Peťa Bursa to ale letos zvládla perfektně (stejně jako Šimba v Birminghamu). Tím už se ale dostáváme k páteční kvalifikaci.
Vyzbrojeni povzbudivými slovy trenéra Batyho (něco ve stylu:"Přijeli jste sem reprezentovat ČR, tak se k...a snažte!!!") jsme zahajovali na trampolínce. Bez výraznějšího zaváhání jsme odskákali docela solidně a známka 8,20 b. byla asi přiměřená. Následovala pódiovka a asi nejlepší výkon na této disciplíně, jaký jsme kdy předvedli. Váhy, piruety a zvedačky byly beze srážek, tak rozhodčí, kterým začínalo docházet, že by někdo mohl ohrozit skandinávské medailové pozice, vytáhli nesmyslnou půlbodovou srážku za špatnou kompozici a výsledná známka tedy byla 8,05 b.(jeden rozhodčí nám dokonce navrhl známku 7,20 b., tak si asi nemáme na co stěžovat). Nemusím říkat, že nás to "trochu" naštvalo. Závěrečná akrobacie pak proběhla bez chyby a zpestřením byl snad jen Phildův zmatený rozběh, kdy dvakrát opakoval náskok na salto vpřed:-), což ovšem pro něj na této skvěle odpružené akrobacii nebyl žádný problém. Známka 8,70 b. a celkově tedy 24,95 b. Čtvrtá pozice po kvalifikaci bylo víc, než jsme čekali, tak jsme se těšili na sobotní finále. A kdo skončil po kvalifikaci před námi? Samozřejmě, dva dánské teamy a jeden švédský (druhý jsme porazili). Spolusoupeři v kategorii MIX z UP Olomouc se bohužel do osmičlenného finále neprobojovali, stejně jako dva čeští zástupci v kategorii žen. KSG Moravská Slavia a Gym Club Reda Praha skončili shodně na 13. místě.
Finále se konalo v už trochu přívětivější denní dobu a vylosování nás posílalo na jednotlivé disciplíny vždy jako poslední. Zahajovali jsme na akrobacii a zacvičili opět bezchybně - známka 8,85 b. Už v této chvíli bylo jasné, že o medailových pozicích bohužel rozhodnou subjektivně a skandinávsky naladění rozhodčí pódiové skladby, což se i potvrdilo. Se známkou 8,0 b. za solidní pódiovku se dalo na závěrečné trampolínce opravdu jen bojovat a věřit, že některý z teamů výrazně zachybuje. To se nestalo a i přes famózně zajetou trompolínku na nás zbyla "jen" čtvrtá pozice, stejně jako přede dvěma lety. Rozdíl je v tom, že letos jsme byli medailistům více než vyrovnanými soupeři, což v Birminghamu v roce 2000 asi říci nedalo. Program ostatních týmů jsme bohužel naživo neměli možnost sledovat, ale očití diváci se shodli, že vítězní Dánové z teamu Rodovre neměli konkurenci.
Odpoledne probíhalo finále kategorie žen, kde také kralovaly dánské a švédské týmy, stejně jako ve večerním finále mužské kategorie. Absolutním vrcholem celého mistrovství pak byla trampolínka mistrů Evropy z dánského teamu Slagelse, kdy ze šesti skokanů první tři předvedli dvojné salto prohnutě s pěti vruty a druzí tři dvojné salto prohnutě se sedmi vruty, samozřejmě bez sebemenšího zaváhání. Nic lepšího a divácky zajímavějšího nebylo prozatím v soutěži EUROTEAM předvedeno, alespoň podle mého názoru.
Co říci závěrem? Snad jen tolik, že výsledek EUROTEAMU Sokol Brno I. je podle mého názoru obrovský úspěch české gymnastiky, na který jsou všichni zúčastnění právem hrdí. Na dalším Mistrovství v roce 2004 v rakouském Dornbirnu se těšíme na podporu českých diváků :-)
Dojmy zprostředkovávám očima EUROTEAMU Sokola Brno I.
Philda Glotzmann
odeslat emailem
připravit pro tisk
